Reportáž: Majáles

Po dlouhém ročním čekání tu máme další Majáles. Někomu to možná nic neříkalo, někdo už nedočkavě počítal dny do 6.5.2023, kdy se uskutečnil. Někteří to berou jako oslavu konce školního roku, jiní se sem přijdou podívat na své oblíbené zpěváky a někdo to má jako fajn zážitek s kamarády. My jsme nejvíce času strávili na hlavním pódiu, jako většina lidí na Majálesu. Hodně interpretů se krylo, takže někomu něco mohlo utéct. Kolem sedmé hodiny večer bylo už plno, lidé se na sebe tlačili, chtěli mít nejlepší místa a udělali by pro to cokoliv, proto se také vystoupení pořád stopovala a volala se záchranka pro lidi, co omdlévaly. Stánků tam bylo tolik, že jsme je ani nestihli všechny projít. Potkávali jsme lidi s havajskými květinovými náhrdelníky, s obřími plyšáky a nebo balónky, které během večera všem ulétávaly. Hlavní hvězdou brněnského Majálesu se ale stal chlapec, který vylezl na střechu protější budovy a seděl tam na skládací židli. Ale tak co, alespoň nemusel platit vstupenky a my jsme se zasmáli. Samozřejmě mu nechyběl obrovský applause od všech účastníků. Troufám si říct, že to je ale akce, kde každý nechá hodně peněz. S tím se ale musí počítat. Jeden drink za stovku a to byl ještě menší, než měl být a plný ledu. Když kolem půlnoci skončil Calin, všichni šli hlavním východem na tramvaj. Cesta která by normálně trvala 5 minut, byla tak na půl hodiny. Ale musím říct, že tenhle rok nám hráli úžasní zpěváci. Kryštof, Ewa Farna, Viktor Sheen, Rybičky 48, Tomáš Klus, Calin a další. No prostě každý si vybral to svoje.  

Autor: Barbora Turčínková