Česká hudba 21. století mezi tradicí a trendem

Česká hudební scéna se ve 21. století stala "obětí" inovace a trendů. S příchodem moderních technologií a sociálních sítí se mohou umělci jednodušeji než kdy jindy dostat ke svým posluchačům a experimentovat mezi různými žánry a styly.

Skupiny jako Kryštof nebo Chinaski si udržují věrnou základnu fanoušků díky catchy melodiím, avšak někdy může jejich tvorba působit příliš uměle a bez větší inovace. Naopak umělci jako Ewa Farna a Ben Cristovao přinášejí do české pop music nové svěží prvky, ale může se zdát, že je jejich tvorba až moc zaměřená na trendy.

Odborníci a posluchači často poukazují na nedostatek kreativity a originality. Některé skladby se jim jeví jako opakování stejného algoritmu pořád dokola. Tyto obavy se zdají být zcela legitimní, avšak je důležité si taky uvědomit, že kreativita a originalita nejsou jedinými ukazateli úspěchu či hodnoty hudební tvorby. Přesto však nelze popřít, že česká hudební scéna zůstává živá a že v ní stále najdeme potenciál. Například skupina Lake Malawi přináší některé originální prvky, díky kterým se snaží dát najevo, že je česká hudba konkurenceschopná i na mezinárodní úrovni.

Tradiční hudba se nám postupem času čím dál víc vzdaluje a dnešní trendy se zdají být čím dál víc bizarnější. Samozřejmě se najdou jednotlivci, kteří se za trendem moderní doby neohlíží, ale ty zase odsuzují novější generace za to, že jsou příliš ,,old school". Jednoduše řečeno v dnešní době se v hudbě nenajde nic, co by se líbilo alespoň většině lidem na světě.

Některé trendy jsou ale opravdu už za hranou.

Kéž by se někteří naší umělci vzpamatovali a přestali se tolik ohlížet na trendy moderní doby.

Autor: Patrik Smutný